Jak se zbavit dluhů dřív, než začneš investovat

Kreditkový dluh jsem sám nikdy neměl. Vždycky jsem si na tom docela zakládal: karta splacená, žádný kontokorent, každý měsíc pravidelná částka do ETF.

Jenže drahý dluh jsem měl blíž, než jsem si připouštěl. Prošlo si jím pár kamarádů a měla ho i moje žena, ještě z dob, než jsme spolu řešili peníze. Úrok přes dvacet procent. Kolik přesně na té kartě viselo, si necháme pro sebe, protože na tom vůbec nezáleží. Důležité bylo něco jiného: já „vydělával“ nejistých sedm procent na trhu a naše domácnost přitom platila bance jistých dvacet a něco.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co vlastně děláme. Byli jsme domácnost investující na dluh, a já si u toho ještě připadal chytře.

Tenhle článek je o tom, jak se zbavit dluhů dřív, než začneš stavět majetek. Protože tohle pořadí jsme doma chvíli měli obrácené. A u kamarádů jsem viděl, kolik stojí mít ho obrácené roky.

Investoval jsem a domácnost přitom platila bance přes 20 %

Vrátím se k tomu večeru, kdy jsme si nad výpisy poprvé sedli spolu. Na jedné straně moje pravidelná investice do globálního ETF: hypotetických 7 % ročně, které se navíc můžou klidně otočit do minusu. Na druhé straně kreditka s úrokem přes dvacet procent, který byl naopak úplně jistý. Banka si ho vzala, ať se dělo, co se dělo.

Jako bychom si platili permanentku do posilovny a každý večer si k tomu objednávali pizzu. Jedno druhé ruší.

Tak jsme udělali věc, která z pohledu nadšeného investora vypadá skoro kacířsky: pravidelné investice jsem na čas úplně zastavil. Všechno, co se dalo v rozpočtu uvolnit, letělo na tu kartu. Prostě jsme se rozhodli, že dluh má přednost, a drželi jsme se toho, dokud nebyl pryč.

Abys viděl, o jakých penězích se bavíme, ukážu to radši na modelovém příkladu. Vezmi kreditku se 60 000 Kč při RPSN 24 %. Jen na úrocích tě stojí 14 400 Kč ročně. Přes tisícovku měsíčně. Za vzduch.

Většina návodů „jak se zbavit dluhů“ tě zavalí psychologií, tabulkami a dvaceti kroky. Já to zkusím jinak. Ukážu ti čísla, která tehdy probrala nás, a to, co u nás reálně zabralo.

Splacení drahého dluhu je nejlepší „investice“, jakou teď máš na stole

Tohle je myšlenka, kterou jsem tehdy nechápal, a dneska ji považuju za úplný základ.

Když splatíš dluh s RPSN 24 %, je to jako bys dostal jistých 24 % ročně. Bez rizika. Nemusíš tipovat, jestli trh poroste. Nemusíš čekat deset let. V okamžiku, kdy je dluh pryč, ti přestane odcházet úrok, a to je peníz, který ti zůstane v kapse každý další měsíc.

Porovnej si to s investováním. Akciový trh historicky vydělával kolem 7 % ročně po odečtení inflace (americký index S&P 500 dává od roku 1928 zhruba 10 % nominálně, po inflaci okolo 7 %). Jenže to slovo „historicky“ je klíčové. Je to průměr za skoro sto let, ne slib na příští rok. Některé roky jsou v hlubokém minusu.

Takže na jedné straně máš jistých 24 %, které ti drahý dluh ukusuje z rozpočtu, a na druhé nejistých 7 %, které ti trh možná dá. Z tohohle úhlu je rozhodnutí docela jasné.

A přidej k tomu daně. Úroky z kreditky, kontokorentu ani spotřebáku si od daní neodečteš, na to má nárok jen úvěr na bydlení. Za drahý dluh tě stát nijak neodmění. Zisk z ETF je přitom po třech letech držení od daně úplně osvobozený (k tomu se dostanu na konci). Drahý dluh je tak jediná „investice“, kde máš jistotu, a ta jistota hraje proti tobě.

Zdroj: vlastní výpočet. Výnos ETF je ilustrativní, nikoli příslib.

Nejde o to, že by investování bylo špatné. Je skvělé. Jenom má své pořadí. A drahý dluh je v tom pořadí první.

Malá výjimka: než všechno pošleš na dluh

Abych byl fér, není to úplně černobílé. Dvě věci si zaslouží výjimku.

Zaprvé, dřív než začneš agresivně umořovat, měj malý nouzový polštář. Když pošleš na dluh doslova všechno a přijde nečekaná oprava auta nebo umře pračka, nemáš z čeho to zaplatit a znovu sáhneš po kreditce. A jsi zpátky na začátku. Stačí menší rezerva na první ránu, plnou rezervu si vybuduješ až potom. Kolik jí mít a kam s ní, jsem rozebral v článku o nouzovém fondu.

Zadruhé, ne každý dluh je drahý. Když máš hypotéku kolem 4–5 % nebo levný spotřebák pod 7 %, matematika už není tak jednoznačná. Takový dluh se úrokem blíží tomu, co může dlouhodobě vydělat trh, a u hypotéky si navíc úroky odečteš od daní. Investiční manažer David Merkel to kdysi řekl natvrdo: peníze by místo splácení investoval jen tehdy, kdyby si byl jistý výnosem sedm procentních bodů nad úrokem svého nejdražšího dluhu. A takový výnos se hledá vážně těžko. U drahého spotřebního dluhu proto splácení vyhrává skoro vždycky. U toho levného je to o tvém klidu a rozhodnutí.

Jak se zbavit dluhů? Nejdřív si sepiš každý dluh a jeho reálné RPSN

Než začneš cokoli splácet, potřebuješ vidět bojiště. Zní to banálně, ale většina lidí nemá svoje dluhy sepsané na jednom místě. My jsme je na začátku taky neměli.

Vezmi papír nebo tabulku a vypiš každý závazek zvlášť: kreditní kartu, kontokorent, spotřebák, půjčku od rodičů, i ty odložené platby přes Twisto nebo Skip Pay, na které se snadno zapomíná. Ke každému si napiš tři čísla: kolik dlužíš, jaké je skutečné RPSN a jaká je minimální splátka.

To RPSN je důležitější, než si myslíš. Podle měření finanční gramotnosti od Ministerstva financí z roku 2025 chápe skutečný význam RPSN jen 26 % Čechů. A 41 % lidí si vybírá půjčku podle výše měsíční splátky, ne podle toho, kolik nakonec celkem přeplatí. Přesně tahle past drží lidi v dluzích roky. Nízká splátka totiž skoro vždycky znamená dlouhou dobu a vyšší celkové přeplacení.

Když máš všechno na jednom místě, uvidíš dvě věci. Zaprvé, který dluh tě pálí nejvíc (skoro vždycky to bude kreditka nebo kontokorent, klidně přes 20 % RPSN). Zadruhé, kolik reálně měsíčně na dluhy dáváš a kolik ti zbývá navíc, když přitlačíš.

Právě „kolik zbývá navíc“ je číslo, které rozhoduje. Když ho neznáš, mrkni se, jak dostat finance pod kontrolu za pár minut měsíčně, případně jak si postavit jednoduchý rozpočet. Nám doma pomohlo mít všechny útraty i závazky pohromadě v jednom přehledu, ať je nemusíme dohledávat po pěti aplikacích. Přesně kvůli tomu jsem si nakonec svůj vlastní nástroj postavil.

Lavina, nebo sněhová koule? Dvě cesty, jak se zbavit dluhů

Když máš víc dluhů, řešíš, který splatit první. Existují dvě známé strategie a stojí za to je znát.

Metoda laviny říká: plať minima u všech a všechny přebytečné peníze posílej na dluh s nejvyšším úrokem. Až ho splatíš, vrhneš se na druhý nejdražší. Matematicky je to nejlevnější cesta, protože nejdřív zabíjíš ten nejdražší úrok.

Metoda sněhové koule to bere obráceně. Nejdřív splatíš nejmenší dluh bez ohledu na úrok, pak druhý nejmenší a tak dál. Vyjde tě to o něco dráž, ale máš rychlé vítězství. A rychlé vítězství tě nakopne pokračovat.

Zkusil jsem si to spočítat na modelovém člověku se třemi dluhy: kreditka 60 000 Kč na 24 %, kontokorent 25 000 Kč na 20 % a spotřebák 120 000 Kč na 9 %. Dohromady 205 000 Kč. Když na ně pošle 8 000 Kč měsíčně (a pro srovnání i 12 000 Kč, kdyby přitlačil), vypadá to takhle:

Zdroj: vlastní výpočet (modelové tři dluhy).

A teď to překvapivé. Rozdíl mezi lavinou a sněhovou koulí je v tomhle případě něco přes tisíc korun a jeden měsíc. Ne desetitisíce. Tisíc korun.

Takže se nemá cenu tím trápit do posledního haléře. Když jsi chladnokrevný počtář, jeď lavinu a ušetříš maximum. Když potřebuješ vidět, že se něco děje (a to je většina z nás, mě nevyjímaje), klidně jeď sněhovou kouli. Ten malý rozdíl v úroku ti bohatě vynahradí to, že u toho vydržíš.

Nejdražší strategie je totiž ta, kterou po dvou měsících vzdáš.

Kolik tě ve skutečnosti stojí minimální splátky

Tohle je číslo, které by měli tisknout přímo na kreditní karty.

Vezmi těch 60 000 Kč na kartě s RPSN 24 %. Když budeš platit jen minimální splátku (řekněme 3 % z dlužné částky), budeš se s tím dluhem tahat skoro 15 let a na úrocích přeplatíš přes 92 000 Kč. Zaplatíš tedy víc než dvaapůlnásobek toho, co sis půjčil.

Když místo minima pošleš pevných 3 000 Kč měsíčně, jsi hotový za 2,2 roku a přeplatíš „jen“ něco přes 17 000 Kč. Rozdíl je zhruba 75 000 Kč a přes dvanáct let života s dluhem na krku.

Zdroj: vlastní výpočet. Dluh 60 000 Kč, RPSN 24 %.

Minimální splátka není tvůj kamarád. Je navržená tak, abys platil co nejdéle a banka na tobě vydělala co nejvíc. Pokud si z celého článku odneseš jednu věc, ať je to tahle: cokoli navíc nad minimum jde rovnou proti tomu nejdražšímu úroku a šetří ti to nejvíc peněz ze všech „investic“, které teď můžeš udělat.

Mimochodem, je to stejný princip jako u poplatků za investování. Malé procento, které skoro nevnímáš, ti za roky sežere majetek. Jen u dluhu to procento pracuje proti tobě a je mnohonásobně větší.

Konsolidace: kdy je záchrana a kdy past

Když máš dluhů víc a začínají ti přerůstat přes hlavu, dřív nebo později narazíš na slovo konsolidace. Znamená to sloučení několika půjček do jedné, s jednou splátkou a ideálně nižším úrokem.

Někdy je to opravdu záchrana. Když máš tři drahé půjčky s RPSN kolem 20 % a dokážeš je sloučit do jedné levnější, zjednodušíš si život a ušetříš. Podmínka je, že novou půjčku nastavíš na kratší nebo stejnou dobu a při té příležitosti zrušíš nevyužívané kreditky a kontokorenty, ať se do nich zase nezačneš propadat.

Jenže konsolidace umí být i past. Michaela Pudilová z Broker Consulting to v létě 2026 shrnula přesně: u konsolidace se musíš dívat na celkové náklady, ne jen na výši splátky. Delší splatnost ti sice krátkodobě uleví (nižší měsíční splátka vypadá lákavě), ale dlouhodobě zaplatíš víc.

Ukažme si to na číslech. Půjčky za 150 000 Kč, na kterých ti s úroky zbývá doplatit 180 000. Po konsolidaci s pěkně nízkou splátkou, ale delší dobou, najednou zaplatíš celkem 210 000 Kč. To je o 30 000 víc, jen za pocit, že měsíčně platíš míň.

Takže než někde podepíšeš konsolidaci, ptej se na tři věci: jaké je RPSN (ne úrok „od“), kolik celkem přeplatíš za celou dobu a jestli tam nejsou poplatky za předčasné splacení. Když ti na to prodejce nedokáže rovnou odpovědět, je to varovný signál.

Až budeš čistý: přesměruj splátky do ETF s autoinvestem

A teď to nejlepší, kvůli čemu tohle celé stojí za to.

V momentě, kdy je poslední drahý dluh pryč, se ti v rozpočtu uvolní přesně ta částka, kterou jsi posílal bankám. A tady se z tebe může stát investor, aniž bys musel v rozpočtu cokoli měnit. Prostě vezmeš tu samou částku a místo bance ji začneš posílat sobě.

U nás doma to proběhlo přesně takhle. Jakmile byla kreditka splacená, znovu jsem zapnul pravidelné investice, které kvůli dluhu stály, a přidal k nim částku, co do té doby odcházela na splátky. A hlavně jsem si nastavil autoinvest, tedy pravidelnou automatickou investici, kterou už neřeším. Odchází sama každý měsíc, nemusím se rozhodovat, nemusím hlídat, jestli je zrovna dobrá nálada na trhu. Přesně tahle nuda je na tom to nejlepší. Jestli tě zajímá, jak na to prakticky, popsal jsem automatizované investování pro začátečníky zvlášť.

Já osobně mám radši široce diverzifikované ETF s autoinvestem než vybírání jednotlivých akcií. Ne proto, že bych věděl, co poroste, ale právě proto, že to vědět nepotřebuju. Nechávám za sebe pracovat celý trh a čas. Tohle není doporučení, co konkrétně koupit. To ať si každý rozhodne sám. Je to jen princip, který dává mně osobně největší klid.

A co ta čísla udělají? Vezmi našeho modelového člověka z kapitoly o lavině: když přitlačil, posílal na dluhy 12 000 Kč měsíčně. Takhle vypadá stejná částka, když ji po splacení přesměruje do ETF:

Zdroj: vlastní výpočet. Ilustrativní, není příslib výnosu.

A do třetice něco, co drahý dluh nikdy nenabídne: daňovou výhodu. Když v Česku držíš cenné papíry jako ETF déle než tři roky, je zisk z jejich prodeje osvobozený od daně z příjmu. Od ledna 2026 navíc padl i dřívější strop 40 milionů korun, takže to osvobození platí bez ohledu na výši zisku. Připomínám kontrast: za úroky z drahého dluhu ti stát nedá ani korunu úlevy, kdežto trpělivého investora do ETF po třech letech nedaní vůbec.

Čísla v grafu ber jako ilustraci, ne jako slib. Trh kolísá a žádných 7 % ročně ti nikdo nezaručí. Ale princip drží: stejná částka, která tě dřív dusila v úrocích, pro tebe může po letech pracovat.

Co bych řekl sobě ten večer nad výpisy

Kdybych mohl poslat vzkaz sobě do toho večera, kdy jsme si s manželkou poprvé sedli nad výpisy, řekl bych mu asi tohle.

Nepřipadej si chytře jenom proto, že investuješ. Rozpočet máte jeden, a dokud v něm visí dluh za dvacet a víc procent, je to dluh vás obou a investuješ na dluh i ty. Tvoje vlastní splacená kreditka na tom nic nemění.

A neboj se investice na čas vypnout. Zvenku to vypadá jako krok zpátky, ve skutečnosti je to ten nejjistější „výnos“, jaký kdy uděláš. Nuda vyhrává. Splatit dluh není sexy, nikdo se tím nepochlubí na sítích, ale ta samá disciplína, co vás z dluhů dostane, z vás potom udělá investory.

Ten večer nad výpisy nás dostrkal k nejlepšímu finančnímu rozhodnutí, jaké jsme spolu udělali. Nebyl to nákup žádného ETF. Bylo to rozhodnutí dát investování na chvíli k ledu a splatit dluh.

Jestli teď sedíš nad výpisem z kreditky a je ti z toho blbě, jako tehdy nám, tak fajn. Ten pocit je začátek. Celý návod, jak se zbavit dluhů, se přitom vejde do jedné věty: sepiš si dluhy, najdi ten nejdražší a příští splátku pošli o pár stovek vyšší. Zbytek je jen opakování.

A jestli si budeš chtít o něčem popovídat nebo se jen pochlubit, že jsi konečně čistý, napiš mi na dennis.vymer@myfinancialfreedomtracker.com. Takové zprávy mám ze všech nejradši.