Podílové fondy vs ETF: proč z drahých fondů v roce 2026 utíkají miliardy (a co s tím)

Když jsme si s ženou brali hypotéku, seděla naproti mně u přepážky moc příjemná paní. Vyřídila papíry, poblahopřála nám k bydlení a pak dodala: „A když už tu jste, nechcete si k tomu založit i akciový fond? Krásně vám ty peníze porostou.“

Podepsal jsem. Byl jsem rád, že mám vše z krku, a fond od banky mi přišel jako seriózní, bezpečná volba. Trvalo mi skoro tři roky, než jsem si spočítal, kolik mě ta „bezpečná volba“ reálně stála. Tenhle článek je celý souboj podílové fondy vs ETF přesně tak, jak jsem si ho měl přečíst tehdy u té přepážky.

Protože většina rad k tomuhle tématu je zbytečně opatrná a mlží. Tak to řeknu narovinu.

---

Proč z drahých fondů utíkají miliardy

Něco se v posledních letech láme. V roce 2023 přiteklo do investičních fondů v EU přes 195 miliard eur. Do klasických podílových fondů z toho šlo 40,5 miliardy, ale do ETF rovnou 155 miliard. To je zhruba čtyřnásobek. V prvním čtvrtletí 2025 nasypali investoři do ETF celosvětově rekordních 464 miliard dolarů.

A není to náhoda ani móda. Lidi si spočítali poplatky.

V Česku je to zatím jinak. Majetek Čechů v podílových fondech přerostl na konci roku 2025 přes 1,3 bilionu korun a pořád roste. Fyzické osoby, tedy lidi jako ty a já, drží 90 % toho objemu. Většina z nich netuší, kolik ročně platí, protože se ten poplatek nikde neukazuje jako položka. Prostě se tiše strhává.

A do toho ČNB v červnu 2026 poprvé od roku 2022 zvedla sazby na 3,75 %. Když jsou sazby výš, laťka pro slušný akciový výnos se posouvá nahoru. A poplatek 1,5 až 2 % ročně z toho ukusuje o to bolestivěji.

Podílové fondy vs ETF: co je vlastně rozdíl

Bez žargonu.

Aktivně řízený podílový fond je krabice, do které dá spoustu lidí peníze a jeden manažer za ně vybírá akcie. Snaží se „porazit trh“. Za tu snahu si účtuje obhospodařovací poplatek, v Česku obvykle 1 až 2 % ročně, a k tomu často ještě vstupní poplatek, když peníze vkládáš. Tyhle fondy prodávají banky přes přepážku. ČSOB, Česká spořitelna, KB s Amundi, Conseq. Ta příjemná paní u hypotéky.

ETF je taky fond, jen se s ním obchoduje na burze a většinou nic „nevybírá“. Prostě kopíruje index, třeba MSCI World nebo FTSE All-World. Koupí kousek celého trhu a drží ho. Žádný manažer, který by hádal, žádná drahá analytická parta. Proto stojí zlomek toho, co aktivní fond. ETF si člověk kupuje sám online přes brokera.

A tady je ten nepříjemný detail, o kterém se u přepážky nemluví: poradce nebo bankéř je placený z provize za produkt, který ti prodá. Ne z tvého čistého výnosu. To není konspirace, to je prostě způsob, jak ta branže funguje. ČNB kvůli tomu chystá přísnější pravidla odměňování. Když tohle víš, hned jinak posloucháš větu „tenhle fond bych vám doporučil“.

Moje chyba: jak jsem skončil v drahém fondu

Vrátím se k té přepážce.

Ten fond jsem měl pár let a byl celou dobu v plusu. Otevřel jsem appku, viděl zelené číslo a řekl si, že je to v pohodě. Vlastně jsem na něj skoro nesahal. To je přece ta správná dlouhodobá disciplína, ne?

Problém byl, že jsem ho s ničím nesrovnával. „V plusu“ znělo skvěle, dokud jsem si jednou večer nevytáhl, jak za stejnou dobu rostl obyčejný světový index. A tam mi spadla čelist.

Rozdíl nezněl dramaticky. Něco přes procento ročně. Ale to procento a půl si bralo poplatek každý rok, z celé částky, i z těch peněz, co už mi „vydělaly“. A do toho vstupní poplatek, který mi ukrojil kus hned na startu, ještě než cokoliv rostlo.

Nebyl jsem okradený. Byl jsem jen v drahém produktu, který mi někdo prodal, protože na tom vydělal. To je rozdíl. A trvalo mi zbytečně dlouho, než jsem to viděl.

Podílové fondy vs ETF v číslech: kolik ti sebere 1,5 % ročně

Tohle je moment, kdy většina článků mává rukou a řekne „poplatky se sčítají“. Tak si to spočítáme na reálné částce.

Vezmi 250 000 Kč, které jednou vložíš a necháš ležet. Ať trh dělá 6 % ročně před poplatky. To je jen modelový příklad, ne slib výnosu, trh si dělá, co chce.

• Aktivní fond s poplatkem 1,5 % ročně ti nechá čistých 4,5 %.
• ETF s poplatkem 0,2 % ročně ti nechá 5,8 %.

Vypadá to jako maličkost. Za rok skoro nic. Ale takhle to vypadá po letech:

Zdroj: ilustrativní výpočet; TER dle justETF a Finex.cz.

Po 30 letech je rozdíl zhruba 420 000 Kč. To je víc, než jsi na začátku vložil. Za nic. Za to, že jsi seděl v dražší krabici.

A to jsem ještě nezapočítal vstupní poplatek. Když ti banka strhne 3 % z 250 000 Kč, je to 7 500 Kč pryč hned první den. Peníze, které by se jinak dalších třicet let zhodnocovaly.

Reálné poplatky českých bankovních fondů nejsou vymyšlené. ČSOB Akciový: vstupní 3 %, roční kolem 2 %. Erste Top Stocks od České spořitelny: vstupní 3 %, roční 1,95 %. Průměrná nákladovost českých akciových fondů se drží kolem 2 %. Oproti tomu iShares Core MSCI World nebo Vanguard FTSE All-World jedou na 0,20 až 0,22 % ročně a vstupní poplatek žádný.

Zdroj: Finex.cz, VŠE (Sobková 2025), justETF.

V průměru jsou poplatky aktivních fondů zhruba sedmkrát vyšší než u pasivních ETF. Jestli tě zajímá, kudy všudy z tebe poplatky tečou, rozebral jsem to podrobně v článku o poplatcích za investování.

Porazí aktivní fondy trh? Data mě zklamala

Dobře, řekneš si, vyšší poplatek, ale ten manažer za to snad něco umí. Za ty peníze přece vybere lepší akcie než hloupý index.

Zní to logicky. Realita je jiná.

Analýza SPIVA od S&P sleduje přesně tohle: kolik aktivních fondů dokázalo porazit svůj index. Za rok 2024 zaostalo za světovým indexem 91 % aktivních globálních akciových fondů v eurech. Nejvíc v historii evropských dat. A když se podíváš na deset let? Index nepřekonalo 98 % z nich.

Zdroj: S&P Dow Jones Indices, SPIVA Europe Year-End 2024.

Devadesát osm ze sta. To není loterie, ve které máš slušnou šanci. To je loterie, ve které skoro určitě prohraješ.

A není to jen zahraniční statistika, která se nás netýká. Akademická studie z VŠE z roku 2025 porovnala dvacet českých aktivně řízených fondů s odpovídajícími ETF. Výnosem překonalo své ETF jen sedm z dvaceti. A ty, které uspěly, byly skoro vždy nišové, zaměřené třeba na Japonsko, biotech nebo vodu. Světové a americké fondy, tedy to, co většina lidí drží, zaostávaly.

Pár konkrétních dvojic z té studie za dlouhé období:

Zdroj: VŠE, Sobková M. (2025), Český finanční a účetní časopis.

Vidíš tam ten svůj fond, co byl „v plusu“? Přesně tohle jsem viděl já. Byl v plusu. A přitom pokaždé o kousek pod indexem. Ten kousek, násobený lety, jsou ty statisíce z předchozí kapitoly.

Kladné číslo v appce neznamená dobrou volbu. Znamená jen, že trh rostl. Ta správná otázka nezní „jsem v plusu?“, ale „srovnal jsem to s indexem?“.

Kdy má aktivní fond přece jen smysl

Abych nebyl neférový, protože černobílé to není.

Začnu tím, jak se na svůj drahý fond dívám dneska, s odstupem. Nebyla to katastrofa. Byl to můj první krok ze spořicího účtu na akciový trh a ten krok byl správně. Jen jsem ho udělal v předražených botách.

Když ti peníze roky leží na spořáku a inflace je tiše ukusuje, je i drahý bankovní fond lepší než nic. Máš konečně nějakou expozici na akciový trh, kterou jsi předtím neměl. A hlavně jsi začal, což je u investování zdaleka nejtěžší část. Skok ze spořáku do fondu od banky a skok z fondu do ETF nejsou stejně velká rozhodnutí. To první tě posune mnohem víc.

Takže jestli teď koukáš na fond od banky a jsi úplný začátečník, který nikdy nic nekoupil, neber to jako past, ze které není cesta ven. Ber to jako trénink na rok nebo dva. Peníze pracují, ty si zvykáš na to, že hodnota kolísá a že červené číslo není konec světa, a mezitím se v klidu naučíš, jak funguje broker a jak se vybírá ETF. Já to zpětně beru jako předražené školné za to, že jsem se konečně přestal trhu bát.

Jen v tom tréninku nezůstaň deset let. To je celý rozdíl mezi dobrým začátkem a drahým zvykem.

Ta samá studie z VŠE ukázala jednu zajímavou věc. V krizovém a rozkolísaném období 2020 až 2022 si aktivní fondy vedly líp. Lepší poměr výnosu k riziku mělo 12 z 20 fondů. Manažer, který může v panice odejít z akcií do hotovosti, občas ztlumí propad líp než index, který jede pořád naplno. Za tu ochranu ale v dobrých letech zaplatíš zaostáváním.

Aktivní fond taky může dávat smysl na nišovém trhu, kde není pořádný levný index. A pak je tu argument, který nepodceňuju: někdo prostě potřebuje, aby ho někdo držel za ruku a zabránil mu prodat všechno v nejhorší den. Když ti aktivní fond nebo poradce zabrání panické blbosti, může se to i přes vyšší poplatek vyplatit. Chování investora rozhoduje víc než pár desetin procenta na poplatku.

Existuje i mezistupeň, aktivně řízená ETF. Kombinují burzovní obchodovatelnost s aktivní správou a v EU pomalu rostou. Pořád ale platí, že drtivá většina peněz teče do obyčejných pasivních indexových ETF. Lidi hlasují peněženkou.

Ani ETF nejsou zadarmo. Jen jsou levnější a vidíš do nich

Ať to nevyzní tak, že ETF je kouzelná krabička bez nákladů. Není.

Taky má roční TER, jen se u širokých světových fondů pohybuje kolem 0,07 až 0,25 % místo 1,5 až 2 %. K tomu si připočti poplatek brokera za nákup, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou na burze, tedy spread, a případný poplatek za směnu korun na dolary nebo eura. A pak je tu tracking difference, tedy to, o kolik fond ve skutečnosti zaostane za indexem, který kopíruje. Sečteno je to pořád zlomek toho, co platíš v bankovním fondu. Ale nula to není a je fér to vědět.

Mně na ETF sedí ještě tři věci, které s cenou nesouvisí:

• Regulace. Evropská ETF pod hlavičkou UCITS mají tvrdá pravidla na rozložení rizika, oddělení majetku fondu od majetku správce a na to, co všechno musí zveřejnit. Nekupuješ někoho, kdo si dělá, co chce.
• Velikost. Ty největší světové indexové fondy spravují stovky miliard dolarů. Velký fond znamená lepší likviditu, tlak na nižší náklady a menší riziko, že ho někdo za dva roky potichu zruší a sloučí s jiným.
• Průhlednost. U velkého indexového ETF si prakticky kdykoliv dohledáš, co přesně fond drží, v jakém poměru a kolik za to platíš. Zkus to samé u aktivního fondu od banky. Obvykle se dozvíš jen deset největších pozic, a to s odstupem.

Ta poslední věc je pro mě osobně největší benefit celého přechodu. U toho bankovního fondu jsem roky netušil, co vlastně vlastním a kolik za to dávám. U ETF to zjistím za dvě minuty na mobilu. Levné to je taky, ale tohle je důvod, proč bych se nevrátil, ani kdyby poplatky byly stejné.

Jak poznáš, že tě banka drží v drahém fondu

Praktický postup. Otevři si výpis nebo appku a najdi svůj fond.

1. Najdi přesný název fondu a jeho ISIN. ISIN je ten kód, co začíná dvěma písmeny. Bez něj nic pořádně nedohledáš.
2. Najdi si Klíčové informace pro investory (KID). Je to povinný dvoustránkový dokument ke každému fondu. Tam jsou schované všechny poplatky.
3. Koukni na roční průběžné poplatky (TER). Tohle číslo je důležitější než vstupní poplatek, protože ho platíš každý rok. Když je nad 1,5 %, zbystři.
4. Zkontroluj vstupní a výstupní poplatek a případný výkonnostní poplatek. Nízký vstupní poplatek občas maskuje vysoký roční. Nenech se zmást.
5. Zjisti, jaký index fond kopíruje, a srovnej výnosy. Fond je zhruba „index minus poplatky“. Když dlouhodobě táhne za indexem, víš dost.

Jestli po tomhle zjistíš, že platíš přes 1,5 % ročně za světový akciový fond, který jde pod indexem, máš odpověď.

Jak přejít z fondu na ETF bez paniky

Když jsem se rozhodoval já, nejvíc mě brzdil strach, že něco daňově pokazím. Tak popořadě, klidně a bez nervů.

Založ si účet u brokera. ETF u banky přes přepážku nekoupíš, potřebuješ obchodníka. Kde nakoupit levně a na co si dát pozor jsem srovnal v porovnání investičních platforem.

Vyber si široké světové ETF. Nemusíš vymýšlet nic geniálního. Existují fondy jako iShares Core MSCI World nebo Vanguard FTSE All-World, které drží tisíce firem z celého světa za pár desetin procenta ročně. Nedávám ti tip, co koupit, jen ukazuju, co na trhu je. Jak k výběru přistupuju sám, jsem rozepsal v článku o nejlepších světových ETF. A jestli řešíš, jestli chceš fond, který dividendy vyplácí, nebo je uvnitř reinvestuje, mrkni na rozdíl mezi akumulačním a distribučním ETF.

Vyřeš daň při prodeji starého fondu. Tohle je klíčové a spousta lidí to přehlédne. Když prodáváš starý fond, může se na to vztahovat daň. Zachrání tě dva testy. Časový: když jsi cenný papír držel aspoň tři roky, je zisk z prodeje osvobozený. A pozor, dobrá zpráva pro rok 2026, dřívější strop 40 milionů korun na tenhle časový test byl od 1. ledna 2026 zrušený. Takže když držíš přes tři roky, je osvobozený celý zisk bez ohledu na výši. Druhý je hodnotový: když úhrn tvých tržeb z prodeje cenných papírů za rok nepřesáhne 100 000 Kč, je to osvobozené i bez tříletého držení. Když si nejsi jistý, nech si to potvrdit u daňaře, je to levnější než chyba.

Rozmysli si, jestli převést všechno naráz, nebo postupně. Když ti daň nehrozí, jednorázový přesun je nejjednodušší. Když by tě prodej zbytečně zdanil, dá se rozložit do víc let a hlídat si limity.

Nastav si autoinvest. Tohle je pro mě to nejdůležitější. Já osobně radši ETF s autoinvestem, protože mě to zbaví rozhodování a nálad. Jednou měsíčně odejde částka automaticky, ať trh roste nebo padá, a já to neřeším. Žádné hádání, kdy je ten správný okamžik. Jak si to nastavit od nuly, mám popsané v článku o automatizovaném investování pro začátečníky.

Co jsem nakonec udělal já. Není to návod, je to jenom můj příběh. Když mi došlo, jak na tom ten fond je, první instinkt byl prodat ho druhý den ráno. Neudělal jsem to. Do tříletého časového testu mi zbývalo pár měsíců a prodat dřív by znamenalo zbytečně zdanit celý zisk kvůli pár měsícům netrpělivosti. Tak jsem počkal, až mi ty tři roky doběhnou, a teprve pak fond prodal.

Peníze, které z toho přišly, jsem poslal jednorázově do jednoho širokého světového ETF s nízkým TER. Ne po částech, ne s čekáním na lepší vstup. Ty peníze už na trhu byly, jen v dražší krabici, takže rozkládat je zpátky do trhu po měsících mi nedávalo smysl. Nové peníze pak jedou dál měsíčně autoinvestem, jak píšu výš.

Ty čekací měsíce byly mimochodem nejužitečnější část celého přechodu. Měl jsem čas si v klidu založit brokera, projít si TER a velikost pár fondů a rozhodnout se s chladnou hlavou, ne naštvaně.

Ještě jedna věc k dani. Akumulační ETF, které dividendy nevyplácí ale reinvestuje uvnitř, plus tříletý časový test, je pro dlouhodobého pasivního investora v Česku hodně příjemná kombinace. Neřešíš každoroční danění dividend a po třech letech je zisk z prodeje osvobozený.

Jak si to pohlídat, aby tě fond už nikdy nepřekvapil

Moje největší chyba nebyl ten drahý fond. Byla to slepota. Roky jsem se díval na zelené číslo a nesrovnával ho s ničím.

Proto si dneska výkonnost portfolia i poplatky vedu v našem trackeru a srovnávám ji s indexem, ne s nulou. Trvá to pár minut měsíčně a je to přesně ten krok, který mi tehdy chyběl. Kdybych to dělal od začátku, viděl bych to zaostávání za pár měsíců, ne za tři roky.

Celý ten souboj podílové fondy vs ETF se pro mě nakonec scvrknul do dvou vět. Fond od banky je pořád lepší než nechat peníze hnít na spořáku, takže jestli jsi jím začal, začal jsi dobře. Ale neplať někomu procenta navíc za slib, který ti statisticky skoro nikdo nesplní, když totéž zvládne levný, obří a průhledný index na autopilota.

Ta příjemná paní u přepážky za to nemůže. Dělala svou práci. Jen jsem si měl tu její větu o „krásně porostou“ přepočítat dřív, než jsem podepsal. Teď to počítám za tebe, tak ať to máš líp než já.