Zaměstnanecké akcie: zdanění 2026 u RSU, opcí a ESOP (a proč si je nenechávám všechny)

Ten e-mail přišel v úterý ráno a v předmětu měl slovo „vested“. Otevřel jsem ho mezi dvěma schůzkami, přepočítal si počet kusů na koruny a měl jsem z toho dobrou náladu asi hodinu.

Pak mi došlo, že žádné peníze nemám. Mám akcie. A daň se počítá z jejich ceny toho dne, ať s nimi udělám cokoliv.

Zaměstnanecké akcie a jejich zdanění 2026 v Česku rozebírá spousta textů. Skoro všechny jsou ale psané pro firmy: jak plán nastavit, co nahlásit, co si dát do vnitřního předpisu. Pro člověka, kterému prostě přistála zpráva od brokera, nepíše skoro nikdo.

A většina rad k tomuhle tématu je zbytečně složitá. Ne proto, že by autoři neuměli, ale proto, že odpovídají na jinou otázku, než jakou máš ty. Zkusím to otočit.

---

Co ti vlastně přistálo v e-mailu: RSU, opce a ESPP nejsou jedna věc

Než se dostaneme k dani, musíš vědět, co vlastně držíš.

Ty tři zkratky se v běžné řeči míchají dohromady, jenže daňově se každá chová jinak. Opce (stock option) je právo, ne povinnost, koupit akcii za předem danou cenu; daňový příjem ti nevzniká, když opci dostaneš, ale až když ji uplatníš, a zdanitelný je rozdíl mezi tržní cenou v den uplatnění a tím, cos zaplatil. RSU (Restricted Stock Units) funguje jinak: je to příslib, že po splnění podmínek dostaneš akcie, obvykle rozložený do tří až čtyř let. Nekupuješ nic, neplatíš nic, a přesně proto je zdanitelným příjmem celá tržní hodnota akcie k datu vestingu. A ESPP (Employee Stock Purchase Plan) je nákup akcií zaměstnavatele se slevou, obvykle někde mezi 10 a 15 %.

U ESPP se daní právě ta sleva. Koupíš za 85 % ceny? Těch 15 % je tvůj nepeněžní příjem.

Pak jsou ještě phantom shares neboli stínové podíly. Tam se spoluvlastníkem nestáváš vůbec, máš jen smluvní nárok na peníze odvozené od hodnoty firmy. Řada firem je do konce roku 2025 preferovala z prostého důvodu: klasický ESOP uměl zaměstnance dostat do situace, kdy daň zaplatíš hned a peníze uvidíš možná za pár let.

Není to slovíčkaření. Za chvíli uvidíš, že nový režim od roku 2026 stojí na opcích, a jestli máš RSU, mění to úplně všechno.

---

Zaměstnanecké akcie se daní dvakrát, ne jednou. Tady to většina lidí zlomí

Kdybych měl z celého článku nechat jednu jedinou větu, je to tahle: daníš dvakrát, ale ne dvakrát to samé.

Okamžik číslo jedna je nabytí. Den vestingu u RSU, den uplatnění u opce. Rozdíl mezi tržní hodnotou a tím, cos zaplatil, je příjem ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů. Tedy mzda. Se zálohou na daň 15 %, nad ročním základem 1 762 812 Kč se sazbou 23 %, a s pojistným: 7,1 % sociální (do stropu 2 350 416 Kč ročně) a 4,5 % zdravotní, které žádný strop nemá.

Sečti si to a vyjde ti, že z vestingu odejde zhruba čtvrtina až třetina.

A protože strop sociálního pojistného je nahoře, ten odvodový klín není hezky rostoucí. Je hrbatý. Nejhůř na tom paradoxně jsou lidi s příjmem mezi hranicí 23% sazby a stropem pojistného, ne ti nad ním.

Zdroj: Podnikatel.cz (sazby daně a pojistného 2026). Ilustrativní modelový výpočet, odvody na straně zaměstnance.

Okamžik číslo dvě je prodej. Tady už nejde o mzdu, ale o ostatní příjem podle § 10. A teď ta věc, kterou spousta lidí netuší: nabývací cenou je tržní hodnota akcie v den vestingu. Ta samá částka, ze které jsi platil daň jako z výplaty.

Právě proto se z jedné koruny nedaní dvakrát. Co bylo jednou zdaněno jako mzda, se stává tvým nákladem. Daníš jenom to, co akcie vydělaly navíc od vestingu.

Když akcie mezi vestingem a prodejem klesnou, máš při prodeji ztrátu, ale daň ze mzdy už jsi zaplatil z té vyšší hodnoty. Není to chyba systému. Tak je prostě postavený. Obecný základ toho, jak se u nás daní zisky z cenných papírů, mám rozepsaný v článku o danění investic v Česku.

---

Zaměstnanecké akcie a zdanění 2026: tři režimy vedle sebe, ne jeden

Od 1. ledna 2026 platí zákon č. 360/2025 Sb. a s ním věta, kterou uvidíš ve všech titulcích: „žádná daň dřív než hotovost“. Zní to jako jedna změna. Ve skutečnosti teď vedle sebe běží tři různé režimy a je docela zásadní vědět, ve kterém z nich jsi.

Režim první: klasický. Daníš při nabytí jako mzdu, včetně pojistného. Tady sedí drtivá většina RSU od zahraniční matky.

Režim druhý: odložené zdanění podle § 6 odst. 14. Od roku 2024 bylo povinné, od dubna 2025 je z něj dobrovolná volba zaměstnavatele, kterou musí oznámit správci daně do 20. dne následujícího měsíce. Pořád jde o příjem ze závislé činnosti včetně pojistného, jen se posunul okamžik. A ten přijde ve chvíli, kdy nastane první z několika událostí: například prodej akcií, ukončení zaměstnání nebo uplynutí lhůty. Ta lhůta se od roku 2026 prodloužila z deseti na patnáct let a Finanční správa k tomu 12. ledna 2026 řekla jasně, že nová patnáctiletá doba platí i na plány sjednané před rokem 2026. Ze seznamu spouštěcích událostí naopak vypadla ztráta české daňové rezidence.

Zdroj: Finanční správa ČR — novela zákona o daních z příjmů od 1. 1. 2026.

Režim třetí: kvalifikovaná zaměstnanecká opce podle nového § 6a. Tohle je ta hvězda všech tiskových zpráv. Příjem se nepovažuje za příjem ze závislé činnosti, takže z něj neplatí sociální ani zdravotní zaměstnanec, a neplatí je ani zaměstnavatel. Daní se jako ostatní příjem v daňovém přiznání, sazbou 15 %, resp. 23 %. Zdanitelným okamžikem je datum prodeje, nejpozději zdaňovací období, ve kterém uplyne patnáct let od uplatnění opce.

Výpočet příjmu je zvláštní: tržní cena ke dni uplatnění minus vyšší z dvojice, tedy buď tržní cena při poskytnutí opce, nebo sjednaná opční cena. Ilustrativní modelový příklad od ASB Group: opce poskytnutá při hodnotě podílu 100 Kč, uplatněná při 150 Kč, opční cena 80 Kč, zdanitelný příjem je 50 Kč. Při opční ceně 120 Kč je to 30 Kč.

Pravidla se za tři roky změnila třikrát. To je hlavní důvod, proč se nedá spolehnout na to, co ti řekl kolega předloni.

---

Proč se ten nový režim nejspíš netýká zrovna tebe

Tuhle větu v českých článcích nenajdeš, protože je psali lidi placení firmami, které ten nový režim zavádějí.

Kvalifikovaný režim má dlouhý seznam podmínek. Zaměstnavatel nesmí překročit hranice obratu a hodnoty aktiv, které se posuzují za celou skupinu, ne jen za tu českou eseróčku, co ti posílá výplatu. (Publikované výklady se mimochodem rozcházejí v tom, která z těch čísel patří k obratu a která k aktivům, takže je tu radši citovat nebudu. Když na tom stojí tvoje rozhodnutí, chce to zákon nebo poradce, ne blog.) Vyloučené jsou banky, pojišťovny a zajišťovny, advokáti, daňoví poradci, auditoři a organizace podle horního zákona.

Na tvojí straně to vypadá takhle:

• zaměstnání u dané firmy nejméně 12 měsíců mezi poskytnutím opce a jejím uplatněním,
• z celého ESOP maximálně 5 % základního kapitálu na jednoho zaměstnance,
• příjem ze závislé činnosti alespoň 1,2násobek minimální mzdy za každý měsíc, tedy 26 880 Kč při minimální mzdě 22 400 Kč v roce 2026 (příjmy z opcí se do toho nepočítají),
• opci lze uplatnit nejdřív po třech letech, s výjimkou likviditní události, kdy na třetí osobu přechází alespoň 67 % podílu, nebo při vstupu na burzu,
• opce musí být poskytnuta bezúplatně, nepřevoditelně a písemnou smlouvou,
• a je to jenom pro zaměstnance. Kontraktoři a externisté mají smůlu.

Když teď pracuješ v české pobočce velké zahraniční firmy a chodí ti RSU od matky, sečti si to. Skupinové limity tě vyřadí velikostí. A i kdyby náhodou ne, RSU nejsou opce uplatňované za opční cenu, takže konstrukce § 6a na ně stejně nesedne. Česká justice to zabalila do jedné věty: „Zjednodušeně řečeno: není určený pro velké společnosti.“

Zeptej se na mzdové účtárně na tři konkrétní věci. Jestli máš RSU, opci, nebo ESPP. Kdo nese náklad plánu, jestli česká entita, nebo zahraniční matka. A jestli u tebe zaměstnavatel uplatňuje odklad podle § 6 odst. 14, nebo klasiku.

Ta prostřední otázka je důležitější, než vypadá. Jestli náklad zůstává v účetnictví zahraniční matky, nemusí se z příjmu odvádět pojistné a zdanění si vypořádáváš sám v přiznání. Jestli ho přeúčtuje česká firma, měla by ti ten nepeněžní příjem zahrnout do mzdy. Vypadá to jako detail pro účetní. Ve skutečnosti to rozhoduje o tom, jestli ti něco přijde vyřízené, nebo jestli v březnu sedíš nad formulářem sám.

---

Past, kterou v článcích o zdanění zaměstnaneckých akcií 2026 nenajdeš

Teď to nejlepší. Nebo nejhorší, podle toho, kde stojíš.

Když akcie držíš déle než tři roky, je zisk z prodeje osvobozený od daně. Od 1. ledna 2026 úplně bez stropu, protože limit 40 milionů Kč, který platil jediný rok, zmizel a zůstal jenom u kryptoaktiv. U obchodních podílů v eseróčkách je test pětiletý. Podrobně jsem to rozebral v článku o zrušení limitu 40 milionů.

U RSU běží ten tříletý test od data vestingu. Ne od data, kdy ti akcie přislíbili. Každá vestovaná tranše má vlastní hodiny.

A teď ta past: na akcie a podíly nabyté uplatněním kvalifikované zaměstnanecké opce se osvobození podle časového testu neuplatní. Vůbec. Ani po deseti letech.

Přečti si to ještě jednou, protože to znamená, že „výhodný“ režim od roku 2026 může dlouhodobému držiteli vyjít dráž než obyčejné akcie koupené na burze za svoje. Ušetříš na pojistném při nabytí a pak zaplatíš 15 nebo 23 % ze zisku, který by ti jinak prošel bez daně.

Zdroj: epravo.cz (Co jsou zaměstnanecké opce a jak funguje jejich zdanění v roce 2026). Ilustrativní modelový výpočet na zisku 100 000 Kč.

Lenka Nováková z Komory daňových poradců to říká na rovinu: „U kvalifikovaných zaměstnaneckých opcí nejde uplatnit osvobození při prodeji cenných papírů po časovém testu. To je něco, co musí firma zaměstnancům férově říct.“

Malá poznámka na okraj. Pokud za rok prodáš cenné papíry v souhrnu do 100 000 Kč, je to osvobozené bez ohledu na dobu držby podle § 4 zákona o daních z příjmů — jen pozor, sleduje se hrubý příjem, ne zisk, a překročení limitu zdaňuje celou částku, ne jen ten přesah. Osvobozené příjmy se do přiznání běžně nepíšou, u opravdu velkých částek ale existuje samostatná oznamovací povinnost.

---

Dolar, koruna a kus výnosu, který nikdy neuvidíš

Hodnota vestingu se pro daň přepočítává na koruny. Máš dvě možnosti: kurz ČNB ke dni vzniku příjmu, nebo jednotný kurz za celý rok, který vyhlašuje GFŘ ve Finančním zpravodaji. Míchat je v jednom zdaňovacím období nesmíš. Buď všechno denním kurzem, nebo všechno jednotným.

Jestli máš vestingy rozprostřené přes celý rok, vyplatí se spočítat oboje a vybrat si.

Za rok 2025 byl jednotný kurz 21,84 Kč za dolar a 24,66 Kč za euro. Za rok 2024 to bylo 23,28 Kč za dolar. Rozdíl 6,2 % při naprosto nulové změně ceny akcie. Na vestingu za 10 000 USD je to 14 400 Kč rozdílu v daňovém základu, jenom podle toho, ve kterém roce ti to vestovalo.

Zdroj: KODAP — přehled jednotných kurzů MF (Finanční zpravodaj).

A kurz vstupuje do rovnice dvakrát. Jednou při ocenění vestingu, podruhé při prodeji. Když mezitím koruna posílí, můžeš zaplatit daň ze základu, který je v korunách vyšší než to, co při prodeji reálně inkasuješ. Cena akcie se přitom v dolarech nemusela hnout ani o cent.

Je to přesně ta samá matematika, kterou řeším u měnového rizika u světových ETF, jen s jiným aktivem.

---

Riziko, které v nabídkovém dopise není

Přiznám se k něčemu.

Když mi to prvně vestovalo, byl můj instinkt naprosto jednoduchý: nechám si to. Firma roste, věřím jí, znám ji zevnitř líp než kterýkoli analytik. Klasika. Pak jsem si ty kusy zapsal do svého trackeru, pustil analýzu portfolia a viděl černé na bílém, jak velký kus našeho čistého jmění visí na jediném titulu. Na tom samém, ze kterého nám chodí výplata a od kterého se odvíjí moje jistota zaměstnání. Seděl jsem nad tím číslem asi dvacet minut a nejvíc mě štvalo, že jsem si to nespočítal sám a mnohem dřív.

To není diverzifikace. To je trojitá sázka na jednu firmu.

Odborně se tomu říká diverzifikovatelné riziko — je to riziko, které nemusíš nést. Tržní riziko neodstraníš, to je cena za to, že vůbec investuješ. Ale riziko jedné konkrétní firmy si spousta lidí nese zadarmo, bez jakékoli kompenzace navíc.

Nebudu ti říkat, kolik procent prodat ani jaký titul si nechat. To za tebe nikdo cizí rozhodnout nemůže a já to dělat nebudu.

Řeknu ti jenom, jak přemýšlím já. Co mi vestuje, postupně převádím do širokého akumulačního ETF, které drží tisíce firem napříč odvětvími a zeměmi, a dělám to přes pravidelný autoinvest. Podle plánu, který jsem si napsal dopředu, ne podle toho, jak se zrovna cítím, když se podívám na graf.

To „dopředu“ je celá pointa. V okamžiku vestingu je daň vyměřená z hodnoty toho dne, ať už akcie prodám, nebo ne. Čekání „až se uvidí“ tedy nemá vůbec žádný daňový přínos. Jenom odkládá rozhodnutí a nechává tě napospas náladě trhu. Jak si takový automat nastavit, mám krok za krokem u automatizovaného investování.

Jestli chceš vidět, kolik ve tvém portfoliu váží jeden jediný titul, nástroj na analýzu portfolia ti to spočítá za minutu. Většině lidí to číslo přijde vyšší, než čekali. Mně tehdy taky.

A poctivě: existuje i protiargument. Po třech letech držby je zisk osvobozený bez stropu, takže kdo prodá hned při vestingu, tuhle výhodu nevyužije. Je to legitimní námitka. Jenom nesmí sloužit jako záminka k tomu, abys nedělal vůbec nic.

---

Co si zapsat u každého vestingu

Můj největší průšvih v celém tomhle tématu nebyl daňový. Byl administrativní.

První rok jsem si nikam nezapsal ani datum nabytí, ani počet kusů. Nepřišlo mi to důležité, vždyť to má přece broker. Když jsem pak řešil tříletý časový test, musel jsem to zpětně dolovat ze dva roky staré pošty a brokerských výpisů. Půl večera nad něčím, co mělo být třicetivteřinový zápis.

U každé tranše si poznamenej tohle:

1. Datum nabytí. Od něj běží tříletý test a v ten den vzniká příjem.
2. Počet kusů.
3. Tržní hodnota k datu nabytí v původní měně. Je to základ daně a zároveň tvoje budoucí nabývací cena.
4. Použitý kurz a hodnota v Kč, a hlavně to, který způsob přepočtu jsi za daný rok zvolil. Míchat je nesmíš, takže tuhle volbu musíš vědět i za pět let.
5. Co srazil zaměstnavatel. U zahraničních plánů to klidně může být nula.
6. Sell to cover, česky prodej na pokrytí srážek. Zahraniční plány běžně automaticky prodají část kusů, aby měly z čeho odvést daň. Tyhle prodané kusy jsou samostatný prodej cenného papíru s vlastní nabývací cenou a vlastním během časového testu, takže patří do evidence zvlášť.
7. Doklady. Grant letter, vesting confirmation, exercise statement, tedy potvrzení o přidělení, o vestingu a o uplatnění opce. Ulož je někam, kde je za pět let opravdu najdeš.

Kam to celé v přiznání spadne? Příjem ze zahraničního plánu jde do Přílohy č. 3, kde se řeší zápočet zahraniční daně, a vyplňuje se zvlášť za každý stát. Prodej akcií jde do Přílohy č. 2. Příjem z kvalifikované opce se taky vypořádává v přiznání, ne přes mzdový list.

Zní to jako otrava. Je to jedno okno v tabulce nebo v trackeru a otevřeš ho čtyřikrát ročně.

---

Co bych udělal jinak, kdybych začínal znovu

Zapisoval bych si to od prvního dne. Ne až ve chvíli, kdy to začne být potřeba. Třicet vteřin u každého vestingu ti za tři roky ušetří celý večer.

Zjistil bych si, ve kterém režimu jsem, dřív než mi něco vestuje. Ne v březnu nad formulářem. Tři otázky na mzdovku, jednou, a máš klid na roky dopředu.

Rozhodl bych se dopředu, co s akciemi udělám. Ne že bych je hned prodal, to není doporučení a upřímně to ani nemusí být rozumné. Ale mít napsané vlastní pravidlo dřív, než přijde ta notifikace, je něco úplně jiného než rozhodovat se v momentě, kdy se ti na obrazovce svítí zelené číslo.

Ať to celé nevyzní, že zaměstnanecké akcie jsou past. Nejsou. Je to reálná odměna, u ESPP dokonce sleva, kterou jinde nedostaneš, a smysl té konstrukce, tedy sladit tvůj zájem se zájmem firmy, dává. Jenom to není bonus, co přistane na účtu a je hotovo. Je to majetek s vlastní daňovou historií, kterou roky sleduješ ty. Ne HR.

A ten nový režim od roku 2026? Nováková z Komory daňových poradců k němu použila výraz, který mi utkvěl: firmy i zaměstnanci jsou zatím v „experimentálním režimu“. Finanční správa k § 6a nevydala metodiku. Nikdo dnes neřekne, jak bude zákon o daních z příjmů vypadat za patnáct let, což je zrovna u režimu postaveného na patnáctileté lhůtě dost pikantní.

Takže ano, zaměstnanecké akcie a jejich zdanění 2026 stojí za to nastudovat. Hlavně ale stojí za to vědět, do které z těch tří škatulek patříš ty.

Mně za poslední rok nejvíc pomohlo přestat řešit, co s akciemi udělám, a začít řešit, jestli o nich vím dost na to, abych se vůbec mohl rozhodnout. Ten rozdíl je větší, než to zní.

---

Tenhle článek je vodítko, ne daňové ani investiční poradenství. U zahraničních akciových plánů a u kvalifikovaných opcí podle § 6a fakt doporučuju ověřit svoji konkrétní situaci s daňovým poradcem. Je to oblast, kde se pravidla za tři roky změnila třikrát a metodika k novému režimu zatím chybí. Všechny modelové výpočty v článku jsou ilustrativní.

Máš k tomu otázku nebo vlastní zkušenost s vestingem? Napiš mi na dennis.vymer@myfinancialfreedomtracker.com.