Naspořeno máš. Ale jak z toho žít? Pravidlo 4 % a renta z ETF v Česku

Nedávno jsem seděl večer nad svým trackerem a koukal na jedno číslo. Ne na to, kolik jsem ten měsíc poslal do trhu. Na to celkové. A najednou mi došlo něco trochu trapného.

Roky přesně vím, jak majetek stavět. Autoinvest do světového ETF, každý měsíc stejná částka, propady beru jako slevu, zprávy neřeším. Umím to skoro poslepu. Ale co s tou hromadou pak? Jak z ní jednou začnu žít, aniž bych ji projedl za deset let nebo zbytečně věnoval půlku státu na daních? Přiznám se, že tuhle druhou půlku hry jsem nikdy pořádně nepočítal.

A když jsem si sedl a začal počítat, vypadly z toho dvě věci, které mi tak trochu obrátily hlavu naruby.

Ta první: staré „prostě si ber jistá 4 %" už dneska není tak jistých 4 %, jak se traduje. Ta druhá, a ta je čistě česká: díky jednomu pravidlu v našem zákoně může být renta z prodeje ETF podílů skoro celá bez daně. A to úplně mění matematiku oproti tomu, co ti poradí většina blogů.

Většina rad k rentě je totiž buď zbytečně složitá, plná tabulek a strategií, ve kterých se ztratíš, nebo úplně míjí ten český daňový trumf. Tak si to pojďme projít po lidsku. Co na pravidlu 4 procent fakt platí, co už ne, a jak z toho v Česku vytáhnout co nejvíc.

---

Naspořeno. A co teď?

Celý tenhle blog (a upřímně skoro celý internet) tě učí jednu stranu mince: jak majetek postavit. Spořit, investovat, nesahat na to, vydržet. Svou vlastní cestu k finanční svobodě mám popsanou do detailu a je celá o té stavěcí fázi.

O druhé straně, tedy jak z majetku pak čerpat, se skoro nemluví. A přitom je to disciplína sama pro sebe. Jiné otázky, jiná rizika, jiná psychika.

Já roky žil v akumulaci. Posílám peníze DO trhu. Renta je přesně opačný pohyb: každý měsíc nebo kvartál něco prodat a poslat si to na účet. Zní to jako maličkost, ale je to překvapivě velký přerod v hlavě. Léta se učíš neprodávat a přečkat bouřky. A pak najednou máš prodávat sám sobě z hromady, kterou jsi tak pracně budoval. Občas i v mínusu.

Tak pojďme na to, jak se z toho dá žít rozumně.

Pravidlo 4 % v kostce (odkud se vzalo)

Nejdřív ten základ, protože bez něj se nikam neposuneme.

Pravidlo 4 % vymyslel v roce 1994 americký finanční poradce William Bengen. Vzal historická data amerického trhu a ptal se jednoduchou otázku: kolik můžu každý rok vybírat z portfolia (a částku si každý rok navyšovat o inflaci), aby mi peníze vydržely aspoň 30 let, i kdybych do renty vešel v tom nejhorším možném okamžiku historie? Vyšlo mu, že i ten nejčernější scénář uměl utáhnout 4,15 %. Zaokrouhlilo se to na 4 % a bylo hotovo.

O čtyři roky později to prověřili tři profesoři z Trinity University. Jejich práci dnes všichni znají jako Trinity study. Došli v zásadě ke stejnému: čtyřprocentní výběr přežil ve zhruba 95 % historických období, aniž by portfolio došlo.

Z těch 4 % plyne strašně praktická věc, takzvaný pětadvacetinásobek. Když bereš ročně 4 %, potřebuješ mít našetřeno 25násobek svých ročních výdajů (jednička děleno 0,04 je 25). To je celé jádro FIRE matematiky a víc o něm najdeš v článku FIRE v Česku.

Ukažme si to na čísle, ať to není v mlze. Chceš z portfolia žít třeba za 30 000 Kč měsíčně? To je 360 000 Kč ročně. Vyděl to čtyřmi procenty a vyjde ti přesně 9 milionů Kč. To je ta cílová hromada.

Zdroj: modelový výpočet (kapitál = roční renta / míra čerpání).

Jednoduché, hezké, zapamatovatelné. Škoda že to není tak neprůstřelné, jak to zní.

Proč pravidlo 4 procent dnes není tak jisté

Tady začíná ta část, kterou ti Portu ani XTB v přehledném článku nejspíš nenapíšou.

To původní pravidlo počítalo s 30 lety. To sedí na klasický důchod od pětašedesáti. Jenže FIRE znamená odejít třeba ve čtyřiceti nebo padesáti, a to je horizont klidně čtyřicet, padesát let. A na delší trati se ta pěkná čísla drolí. Novější přepočty na data až do konce roku 2025 ukazují, že na 50 letech má čtyřprocentní výběr nanejvýš kolem 90 % úspěšnosti. Když jdeš na 3,5 % a máš skoro celé portfolio v akciích, držíš se nad 98 %.

Renomovaná studie Morningstar, která tohle počítá každý rok, dává pro rok 2026 jako bezpečnou výchozí míru čerpání 3,9 %. Ne 4 %. Důvod je prostý: akcie jsou dnes drahé (a vysoké ceny statisticky věští nižší budoucí výnosy) a reálné sazby byly dlouho nízko.

Ať to nevyznívá jen jako strašení, přidám i druhou stranu. Sám Bengen svoje pravidlo v roce 2025 přepočítal, a to nahoru. Tvrdí, že s pořádně rozloženým portfoliem (rozháže to do sedmi tříd aktiv, ne jen akcie a dluhopisy) by ten nejhorší historický vstup snesl dokonce 4,7 %. Za normálních podmínek podle něj většina lidí utáhne i 5,5 %.

Takže co s tím? Dvě protichůdné síly. Dlouhý horizont a drahé akcie tlačí míru čerpání dolů. Lepší rozložení ji tlačí nahoru.

Já z toho vyvozuju tohle: pravidlo 4 procent ber jako výchozí bod a hrubou orientaci. Ne jako dogma a rozhodně ne jako slib. Pro dlouhý nebo předčasný důchod je zdravější počítat konzervativněji, někde mezi 3 a 3,5 %, a mít v rukávu flexibilitu (k tomu se dostanu níž).

Jen pro kontext, kde zrovna stojíme: ČNB v červnu 2026 zvedla základní sazbu na 3,75 % a inflace se drží kolem 2,1 %. Proč to zmiňuju, uvidíš za chvíli u hotovostního polštáře.

Tichý zabiják renty: sekvenční riziko

Tohle je věc, která mě osobně straší nejvíc. A většina populárních článků ji buď nezmíní, nebo ji odbyde jednou větou.

Jmenuje se sekvenční riziko a princip je zákeřně jednoduchý. Ve fázi čerpání nezáleží jen na tom, jaký máš průměrný výnos. Záleží hlavně na pořadí, v jakém ty výnosy přijdou. Konkrétně: když ošklivý propad dorazí hned v prvních letech renty, jsi nucený prodávat víc podílů za nízké ceny, abys pokryl stejný měsíční příjem. A tyhle podíly už ti pak chybí, když se trh zvedne. Základna, na které pracuje složené úročení, se trvale ztenčí.

Ve fázi spoření je propad na začátku dárek, nakupuješ levně. Ve fázi čerpání je stejný propad na začátku pohroma. Proto je prvních zhruba deset let renty nejnebezpečnějších.

Moje konkrétní noční můra zní takhle: co když odejdu z práce a hned první rok přijde minus třicet procent jako v roce 2008?

Ukažme si, o jak velké peníze tu jde. Vezmu modelový výpočet. Dvě portfolia, obě startují na 9 milionech Kč, obě vyplácejí stejnou pevnou rentu 360 000 Kč ročně, a obě mají naprosto stejný průměrný výnos 6 % ročně. Rozdíl je jen jediný: pořadí těch výnosů je opačné.

Portfolio A dostane dobré roky napřed. Po dvanácti letech výběrů má na účtu 11,4 milionu Kč. Majetek NAROSTL, i když se z něj celou dobu bralo.

Portfolio B dostane ošklivé roky napřed. Stejná renta, stejný průměr, jen jiné pořadí. Po dvanácti letech má 7,8 milionu Kč. Ztenčilo se pod výchozí hodnotu.

Rozdíl je 3,6 milionu korun. A jediné, čím se ty dvě cesty liší, je pořadí výnosů. Nic víc.

Zdroj: modelový výpočet.

Proti tomuhle se nedá pojistit tím, že bys uhádl budoucnost. Dá se s tím ale pracovat. Jak, k tomu se dostanu. A jestli tě obecně zajímá, proč se v propadech nemá panikařit a prodávat, sepsal jsem to celé v článku Co dělat, když trh padá.

Český trumf, o kterém se skoro nemluví: renta skoro bez daně

A teď to nejzajímavější. Ta část, kvůli které mi tahle celá matematika začala dávat úplně jiný smysl. A kterou drtivá většina anglických FIRE blogů logicky vůbec nemá.

V Česku platí takzvaný 3letý časový test. Když mezi nákupem a prodejem cenného papíru, tedy i tvého ETF, uplynou aspoň tři roky, je příjem z prodeje osvobozený od daně z příjmu. Nula. Držel jsi to tři roky a víc? Prodáš a nedaníš.

A teď ta čerstvá novinka pro rok 2026, kvůli které je to ještě silnější, než jsem sám čekal. Do konce roku 2025 platil na tohle osvobození strop 40 milionů Kč ročně. Od 1. ledna 2026 se ten strop u cenných papírů úplně zrušil (zůstává už jen u kryptoaktiv). Máš to černé na bílém přímo z Finanční správy. Po splnění tříletého testu je tedy příjem z prodeje akcií a ETF osvobozený bez ohledu na výši. I kdyby ti renta z prodeje šla do milionů ročně.

Pozor, ať to nepřeženeme. Vedle časového testu pořád platí hodnotový test 100 000 Kč za rok, ale ten hraje spíš pro drobné prodeje a nás tu tolik netrápí. Detailně jsem celý ten daňový rámec rozebral v článku Daně z akcií bez limitu 2026.

A teď proč je to pro rentu tak zásadní. Postavme vedle sebe dva způsoby, jak stejnou rentu 360 000 Kč vytáhnout.

Způsob první: prodáš část svých ETF podílů, které držíš déle než tři roky. Daň z toho? 0 Kč. Na účtu ti zůstane celých 360 000 Kč.

Způsob druhý: necháš si tu samou částku vyplatit jako dividendy. Dividendy se v Česku daní 15 %. Z 360 000 Kč tedy odvedeš 54 000 Kč a čistého ti zbyde 306 000 Kč.

Zdroj: ilustrace daňové mechaniky, Finanční správa (2026), sazba dividend 15 %.

Padesát čtyři tisíc korun rozdílu. Každý rok. Za deset let renty je to přes půl milionu, který ti buď zůstane, nebo ho pošleš finančáku. A kdo má hodně vysoký celkový základ daně, může se u části dividend dostat i na sazbu 23 %, takže rozdíl by byl ještě větší.

Tady mě baví, jak hezky do sebe zapadá to, co už léta dělám. Držím obyčejné světové ETF, konkrétně VWCE (to jen jako info, ne jako doporučení, co si máš koupit ty), a přispívám do něj autoinvestem. A renta z něj je vlastně jen ten samý autoinvest obrácený naruby. Roky jsem podíly kupoval. Teď jich budu tři roky staré po troškách prodávat. A díky časovému testu z toho v Česku nekápne skoro žádná daň. Z čeho konkrétně rentu čerpat a jak si vybrat vhodný fond, na to je celé srovnání světových ETF.

Tohle je přesně ten trumf, který konkurence buď nezná, nebo ho neumí spojit s pravidlem 4 %. Přitom mění celou matiku ve prospěch strategie „prodávej podíly", ne „žij z dividend".

Jak si rentu prakticky nastavit

Dobře, teorii máme. Jak to poskládat, aby to fungovalo a člověk u toho v noci spal?

Za prvé, prodej podílů versus dividendy. Z toho, co jsem psal výš, plyne, že pro daně je v Česku prodej podílů výhodnější. Ještě dodám jeden argument. Ta stará představa, že „z dividend žiju a nemusím nic prodávat, takže je to jistější", je trochu iluze. Firma, která vyplatí dividendu, o přesně tu částku ztratí na hodnotě. Nejsou to peníze zadarmo spadlé z nebe. A honit vysoké dividendy jen kvůli rentě navíc obvykle znamená napěchovat portfolio do pár dividendových titulů, čili míň diverzifikace. Celkový výnos (růst plus dividendy plus zpětné odkupy) je pro rentu smysluplnější měřítko než samotný dividendový výnos.

Za druhé, a to je obrana proti tomu sekvenčnímu strašákovi: hotovostní polštář, někdy se tomu říká kyblíková metoda. Princip je, že si držíš zhruba jeden až tři roky svých výdajů stranou v hotovosti nebo na spořicím účtu. Když přijde ošklivý rok, nemusíš prodávat akcie v mínusu. Prostě sáhneš do polštáře a počkáš, až se trh vzpamatuje. A tady se hezky trefuje doba. Při základní sazbě ČNB 3,75 % ti hotovost na spořáku zrovna nese slušný nominální úrok, takže ten polštář tolik nebolí. Dlouhodobě hotovost akcie neporazí, na to nezapomínej, ale jako nárazník na první roky renty je zlatá.

Za třetí, flexibilita. Pravidlo 4 % v učebnicové podobě předpokládá, že si bereš pořád stejně bez ohledu na trh. V reálu jsi ale živý člověk. Když přijde slabý rok, můžeš trochu ubrat, přeskočit valorizaci o inflaci, letos nejet do Thajska. Tahle drobná pružnost dramaticky zvyšuje šance, že ti portfolio vydrží. Kdo umí ubrat v horším roce, může si podle Morningstaru dovolit i výrazně vyšší výchozí výběr.

Vědomě ti tady neházím konkrétní procenta typu „měj 60 % tady a 15 % tamhle". To by byla rada, kterou dávat nechci a ani nemůžu. Tohle jsou principy, ne recept. Kolik přesně, to si musíš dosadit ty podle své situace, věku a nervů.

Kolik teda vlastně potřebuješ

Vraťme se k té úplně první otázce. Kolik té hromady vlastně potřebuju, abych mohl začít žít?

Odpověď se schovává v míře čerpání, kterou si zvolíš. Když počítáš konzervativně (což u dlouhého horizontu dává smysl), pohybuješ se mezi 25násobkem a zhruba 33násobkem ročních výdajů. Čím opatrnější míra, tím větší násobek.

Konkrétní čísla, ať to není abstraktní. Kdo chce žít za 30 000 Kč měsíčně, potřebuje při 4 % těch 9 milionů, při 3,5 % už 10,3 milionu a při opatrných 3 % rovnou 12 milionů. Vidíš, jak rychle ten polštář nabobtná, když přitáhneš míru čerpání? Ta půl procenta rozdílu tě stojí miliony navíc.

A teď česká frikce, na kterou v amerických FIRE blozích nenarazíš. Jakmile přestaneš pracovat i podnikat a stát za tebe pojistné neplatí, stáváš se osobou bez zdanitelných příjmů a musíš si sám hradit zdravotní pojištění. V roce 2026 to dělá 3 024 Kč měsíčně, tedy 36 288 Kč ročně. Není to obří položka, ale je pravidelná a patří do tvých výdajů, takže i do výpočtu potřebného kapitálu. Prostě si ji přičti. (A jen na okraj, jako taková osoba neplatíš ani sociální pojištění, což znamená, že se ti roky v rané rentě nezapočítávají do doby pro státní důchod. Volitelně se dá platit dobrovolné důchodové pojištění, ale to už je jiné téma.)

Když si to sečteš, hromada, kterou potřebuješ, trošku povyroste. O to důležitější je nespoléhat jen na jedno číslo z kalkulačky a mít rezervu.

Co si z toho odnést

Když jsem tenhle celý propočet dodělal, největší úleva pro mě nebyla nějaká přesná cílovka. Byla to změna v tom, jak o rentě přemýšlím.

Přestal jsem hledat to jedno kouzelné procento, které mi zaručí klid do smrti. Žádné takové neexistuje. Existuje výchozí orientace (ta 4 %, spíš 3,5 %), existuje flexibilita, se kterou to doladíš za pochodu, a existuje polštář, který mě podrží, když trh hned na začátku zlobí.

A pak je tu ten český trumf, na který jsem skoro zapomněl. To, že roky poctivě posílám do světového ETF autoinvestem, se mi jednou vrátí ještě jednou, a to při výběru. Renta z prodeje podílů starších tří let je díky časovému testu skoro bez daně, a od letoška dokonce bez jakéhokoli stropu. To je rozdíl v desetitisících ročně oproti tomu, kdybych se hnal za dividendami.

Já jsem pořád ve fázi stavění a k té rentě mám ještě roky cesty. Ale poprvé mám v hlavě i tu druhou půlku hry. A obraz je najednou o dost klidnější, protože vím, že „obrátit autoinvest naruby" nebude skok do neznáma, ale jen další krok na té samé cestě.

Až se k tomu dostaneš ty, nezačínej u tabulek. Začni u toho, kolik měsíčně reálně potřebuješ (včetně toho zdravotního pojištění), přihoď si rezervu a teprve pak počítej násobky. Ta hromada je totiž jen prostředek. Cíl je ta svoboda.

Řešíš rentu, nebo se k ní blížíš a napadá tě něco, co jsem tu minul? Napiš mi na dennis.vymer@myfinancialfreedomtracker.com. Rád si o tom podiskutuju.